Rozmohl se nám tady takový nešvar, proti kterému je třeba bojovat. Proč?
1. Je to restaurace, ne hlavní nádraží
Když se přijdu najíst a napít, vstupuji do restauračního zařízení, nejedná se o pochybnou ulici či hlavní nádraží. Nechci mít pocit, že za mnou někdo chodí a žebrá. A nemohu se zbavit pocitu, že dotaz “Dáte dýško?” je v čemkoli jiný, než “Hele vole, nemáš 10 korun?”
Opravdu jde o něco jiného, než o moderní způsob žebrání?
2. Sám bych ho nepřijal
Pokud by mi zákazník za práci, za kterou pobírám mzdu, dával peníze navíc, sám bych si připadal nejen jako žebrák, ale především jako opak profesionála. V profesionalitě vidím kromě faktu schovaného za definicí daného slova i to, že člověk vystupuje tak, aby působil dobrým, spolehlivým a věrohodným dojmem. A k tomu žebrání nepatří.
Říká se, že v Japonsku by dýško číšníka urazilo, protože by mu zákazník naznačoval, že je málo placen. A já to zcela chápu.
3. Většinou k tomu není důvod
Skutečně k tomu většinou neexistuje důvod. Zaměstnanci dělají svoji práci, za kterou jsou placeni. Mají ji dělat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Dobrý servis má být samozřejmostí, ne nástrojem k žebrání.
4. Není ani za co
Ať se nikdo nezlobí, ale donést talíř či sklenici na stůl zvládne opravdu každý. Není třeba nic umět ani se nic učit. Proč bych měl obdivovat to, že někdo umí donést talíř z bodu A do bodu B?
Pokud si někdo zaslouží odměnu, není to spíše kuchař? Nebo kadeřník? Lékař? Automechanik?
5. Je to směšné
Servírka si rozepne knoflík a vystrčí kozy. Usmívá se jako sluníčko. Falešně. A honem syp dýška.
Nepřipomíná to jinou profesi? Nespletla si dáma podnik?
Bohužel to takto často funguje. Mnozí mi přiznali, že kozaté kolegyně posílají při placení dopředu schválně.
6. Možná to ani neplní účel
Když už někdo to dýško nechá kartou (což je primární způsob moderního placení), skutečně to jde dané osobě? Teoreticky to je možné, ale samozřejmě musí pokladní systém počítat s tím, že dokáže rozeznat rozdíl v zaúčtované platbě oproti účtence a přiřadit jej ke správné osobě.
7. Kvalita služeb v gastru není tak vysoká
Dokážu za týden najít dvě/tři restaurace, kde čekám víc, než 10 minut na zaplacení. Restaurace, kde ten, kdo přišel po mě, má jídlo dříve, než já. Kvalita není tak vysoká, aby mě vůbec napadlo platit víc.
8. Zneužívá se to ke společenskému tlaku
S kolegy či přáteli na obědě. Jídlo nic moc. Většina se na tom shodne. Přijde čas na placení. První nechá 15,- Kč. Druhý, který ještě před chvílí nadával, že má přesolené jídlo, nechá 20,- kč. Třetí, který nedostal příbory, dokud si neřekl, nechá 30,- Kč. A zbytek už je tam sype také. Proč? Společenský nátlak.
Ó bože, co si o mě pomyslí? Radši něco nechám.
Dýškař pod nátlakem
Není nic špatného na tom nenechat nic. Nebo se cítite špatně i když zaplatíte přesnou částku u pokladny v Lidlu a nic navíc?
9. Zachází to příliš daleko
Někteří si o dýško již přímo říkají při placení. Já to považuji za žebrání, restauraci nechávám špatné hodnocení a e-mailem pošlu stížnost, že zaměstnanec žebral.
Proč? Protože čím víc se to toleruje, tím víc si restaurační zařízení dovolují.
Věřím, že nikdo nechce, aby to dopadlo jako v USA a některých městech či zemích, kde se automaticky přičítá částka za služby nebo použití nádobí.
Nechcete? Tak na tuto hru stačí nepřistoupit.
Možná, že někteří označí některá má slova či celkový pohled za nepřátelský. Není to tak myšleno. Je to pouze odpor podporovat něco tak směšného a společností zneužívaného. Však se můžeme podívat jaký dopad to má na ovlivnitelnější jedince 🙂 Dobrému jídli, pití a službám zdar a čest všem, kteří dělají v gastru právě proto, že je to baví a kvalitu považují za svůj standard. Jen vy můžete tuto profesi zachránit, aby na ni nemuselo být nahlíženo tak, jak jsem ji tu (trochu zle) popsal.
